I. ročník
Kolej:
Ví, že je vlkodlak
Hráč: Muesli
Hráč: Muesli
Věk: 19 let
Národnost: Belgičan
Vzhled: Sebastian je přiměřeně štíhlá osoba znamenitá svou výškou. Ve spojení s jeho širokými rameny a rýsující se sportovní postavou působí spíše dominantně a dokáže tak v prvních pár vteřinách zaujmout očka kdejakých zvědavců. Svou autoritativní formou, tělem řeckého boha a flirtovním úsměvem si podmaní kdejaké děvče a v tom se také vyžívá – spíše jen pro vlastní pobavení.
Ostrá brada, líce a rázný nos jsou výraznými mužskými rysy jeho obličeje. Pod hustým obočím se nachází pár tmavě hnědých, prozíravých kukadel, jejichž pohled by se dal popsat jako hluboký, mysteriózní a jistým způsobem i koketní. Rty, které jsou neustále zkřivené v popichujícím úsměvu, opouští hlubší a razantní hlas s francouzským přízvukem.
Povaha: Sebastianovo zjevení nikdy nevěstí nic dobrého. Ať už je to kolující pověstí o prachprostéhom děvkaři či omamným pohledem černohnědých očí, nemálo lidem přejede mráz po zádech.
I přes všechen ten půvabný vzhled je Seb poněkud konfliktní osoba. Někteří by ho nazvali klasickým „jockem“, který se mimo sporty nevěnuje ničemu jinému. Z části tento stereotyp vystihuje, má však i něco do sebe. Tudíž ano, miluje sporty a vyniká v nich, samotné školní vzdělání mu naopak moc nevychází a trochu postrádá po té intelektuální stránce, nejedná se však o hrubého neandrtálce.
Jeho neúspěchy ve škole způsobuje spíš jeho postoj než inteligence samotná. Je to člověk flegmatického rázu a společně se svou leností a téměř neexistující vůlí se odmítá jakkoli učit. Není to tak, že by opomíjel svou vlčí podstatou, spíše naopak, ale jeho středem zájmu je právě jen ono soužití s tou další bytostí v jeho hlavě, než nějaká historie a psychologie kolem toho. O tom, že není zas tak hloupý, vypovídají i často geniální, sarkastické narážky. Ty jsou však velmi často součástí jeho poněkud iracionálních rozhodnutí.
Jeho mimořádný nedostatek trpělivosti se perfektně odráží při hře nějakého sportu. Velmi často podlehne některým z výbuchů hněvu, přičemž se nebojí okřiknout své vlastní spoluhráče a vytknout jim jejich chyby – nečekejte však žádnou konstruktivní kritiku. V momentě, kdy mají hru pod palcem protihráči, ihned vše vzdá a s očividně zkaženou náladou sjede přísným pohledem každičkou osobu na hřišti, a to bez rozdílu. Takzvaně propadne zoufalství a jeho dříve energický přístup se rázem stane pouhou směsicí nechuti a otrávenosti. Ona zkažená nálada však přetrvá i po dávno skončené hře, přičemž si svou zlost vylívá na často zcela nevinných obětech.
Pro své blízké je však nezbytnou součástí pro skvělou a uvolněnou atmosféru. Nejen že má smysl pro humor, dokáže člověku zvednout náladu a zachránit kdejaké trapné situace. Miluje pozornost a proto mu nevadí být jejím středem. Rád si hraje na vůdce skupiny a kolikrát kvůli tomu dostane kamarády do pěkné bryndy (jelikož jeho geniální nápady přímo srší moudrostí), to se však neobejde bez kopy srandy a adrenalinu, který je sdružuje v loajálním přátelství.
Zajímavé však je, jak snadno se nechá ovlivnit. S tím, jak moc tvrdošíjně si stojí za svým, by kde kdo řekl, že má vše pod kontrolou a nenechá se svést z cesty. V krizových situacích však reaguje dosti impulzivně a spontánně. Pod nátlakem stresu a hněvu dělá dosti chybných rozhodnutí. Když se pak nachází v jednom ze svých nestabilních rozpoložení, lze to jednoduše poznat. Ať už při sezení trhne nohou či má dlaně pevně sevřené v pěsti.
Pravdou je, že se po většinu času se snaží být přátelský a shovívavý, přece jen mu za všechnu tu dobu matka něco do hlavy vtloukala, avšak když dojde na řadu jeho ego, vždy mu dá přednost. Mezi přáteli svou upřímností nešetří, ale jakmile jde o respekt, většinu věcí nepřizná. Samozřejmě má i svou jemnou stránku, skoro nikdo o ní však neví. Přece jen rebel a kytičky nejdou moc k sobě.
Jednou ze závažných činností, jež se neodmyslitelně přisuzuje k jeho maličkosti, je flirtování. Střídá jednu holku za druhou a víceméně ho to vůbec nemrzí. Dělá to jen pro své potěšení a na zničená srdíčka už nebere ohledy. Někdo by si řekl, že je to bezcitné a nepřípustné, Seb si to však osvětluje tak, že mu ty dívky vědomě chodí do pasti samy. To ony za ním přijdou i přes veškeré ty řeči a pak si naivně stojí za tím, že ho dokážou napravit.
Je jako jed. Ale v tomhle případě dívky nikdo neotrávil. Ony se kvůli své ignoranci napily samy.
Historie: Seb pochází z prosté rodiny v Belgii, kde jako jedináček vyrůstal se svou rodinou. Jeho otec, Lucas, pracoval v oblasti marketingu a jako jedním ze zastupitelů vyšší pozice často jezdíval na služební cesty. Tím se samozřejmě ve vztahu mezi jeho synem vytvořila prohlubeň a Sebastian si s ním tak neměl moc co říct. Určitě by ho nepopsal jako špatného otce, každopádně mu stále přišel více cizí, než by rodinný příslušník měl. To pak ale vedlo k jeho silnějšímu poutu s matkou, která ho mimo jeho maskulinitu naučila i nějaké té jemnosti. Ostatně je však jeho život poněkud obyčejný.
Ačkoliv jim otcův plat dovolal mnohé, rodinka se uchýlila ke skromnějšímu životu na okraji města. V poněkud moderním srubu tak neměli daleko od lesa, který je přirozeně lákal a dopřával jim klid.
Sebastianova matka, Laurel, měla odjakživa sen si vybudovat své vlastní květinářství. Nebylo tak neobvyklé, že se doma povalovalo plno herbářů a knížek a za srubem se ještě k tomu nacházela i zahrádka. Její sen jí nesplnil pouze Lucas, který jí samozřejmě finančně podpořil, ale i Seb. Jak říkala jeho mamá, vždy se hodila síla nějakého zdatného jedince. A tak ji Sebastian pomáhal hlavně s tou fyzicky namáhavou prací. Jednoduše se věnoval hlavně pořádným pytlům hlíny a hnojiva, obrovským květináčům a kbelíkům až po okraj naplněných vodou. O kytky se radši starala matka, jelikož Sebovi všechny rostlinky pochcípaly. To však neznamená, že je nemá rád. K sobě na kolej mu matka doporučila sukulent, který se mu záhadně daří udržet na živu.
Nemusí se tak zdát, ale oba jeho rodiče jsou vlkodlaci. Ctí však spíše svou lidskost a mnohdy přebývají pouze ve své lidské podobě. Sebovo rodiče očekávali to stejné i od něj, avšak on si svůj vlkodlačí původ zamiloval. Tímhle faktem byli samozřejmě překvapeni, věřili však, že každý by si měl jít za svými sny a jestli se Seb cítí lépe jako řádný vlkodlak, budiž. Přes veškeré obavy mu zařídili místo právě na prestižní akademii v Tolorhinu, kde dosud pobývá jako jeden ze studentů.
