I. ročník
Kolej:
Neví, že je vlkodlak
Hráč: Lucie
Hráč: Lucie
Věk: 20 let
Národnost: Islanďanka
Vzhled: Je to středně vysoká dívka se štíhlou postavou u které se vyjímá její rezavá barva vlasů. Pokožku má světlejší, ale ne až bílou. Při opálení chytá odstín do světle hněda a tím vynikají její zelenkavé oči se směsí hnědé. V očích můžete vidět jiskřičku rebélie, ale taky něco tajemného, co vás donutí před ní ze začátku couvnout a pak tu tajemnost najít. Taky se v nich raší její pocity, nálady. Pokud je smutná můžete vidět jak se ji oči lesknou, jakoby plakala. Když je naštvané oči spíše změní odstín do hněda. Při šťastných chvílích by se mohlo říct, že se její oči usmívají společně s ní. Tenké rty má většinou obtáhlé rtěnkou ať už viditelnou nebo ne. Bílé zoubky ukazuje při každém úsměvu, kde díky tomu se na prvé straně objeví i dolíček. Vlasy nosí na několik způsobů, většinou když je zabraná do nějaké činnosti svazuje si vlasy do vysokého drdolu či copu, jinak je nosí rozpuštěné. Oblečení si vybírá většinou podle svého uvážení. Proto není ani divu najít v její skříni několik košil různých barev, triček, kraťasy, džín, ale taky šatů a sukní. Miluje boty na podpatku nebo tenisky, takže je velká pravděpodobnost, že ji uvidíte jenom v těchto botech.
Povaha: Rose? Dívka, kterou by jste popsali jako holčinu s dvěma osobnostmi. V jednu chvíli je milá, upovídaná dívka, která se snaží aby všem vyhověla. NA to a ji doplácí, protože ji lidé dokážou využívat. S touto osobností se pořád jenom usmívá a snaží se každého rozesmát. Její druhá osobnost však už taková není. V tu chvíli se dokáže Rose naštvat do nepříčetnosti. Rozbíjí všechno kolem sebe. Vypouští ze svých úst slova, která by nikdy neřekla ve většině případů tím ublíží lidem kolem ní. Náznakem, že přechází do druhé osoby jsou její oči, které každého varují. I přesto všechno je to dívka, která si užívá života svým vlastním způsobem. Za andělskou tvářičkou se rýsuje rebel, který jen tak neposedí na zadku. Toto ji však nutí padat do problémů po hlavě a těžko se pak z nich dostává. Miluje vůni cigaret a alkoholu, takže ji můžete po večerech najít u baru nebo venku s cigaretou v ruce. Každé ráno chodívá běhat, aby její tělo zůstalo v kondici. Strašně ráda fotí nebo když má možnost tak tancuje. Každou fotku, kterou vyfotí má schovanou. Představuje to pro ni takový maják. Hlavně pro jednu z nich má slabost. Má ráda společnost lidí ale i ona někdy potřebuje samotu, v níž se uzavře do sebe a drží všechny svoje emoce na uzdě. Nenávidí když ji někdo lže do očí, v tu chvíli pro ni ten člověk ztratí důvěru a těžko ji pak získává zpátky Vypadá to jakoby se tato dívka ničeho nebála, ale i ona má v sobě démona nazývající se strach. Jako malá se málem utopila v ledové vodě a od té doby se vodě vyhýbá obloukem
Historie: Vesnička na Islandu, která tvořila tak padesát obyvatel. Nikdo z nich však netušil, že jejich životy změní jedno mimiko zabalené v přikrývce prošívané znakem a jménem, které dívka má nosit. Miminko, které skončilo uprostřed náměstí položené u fontánky v tu nejmrazivější den. Jeho řev přilákal obyvatele vesnice. Nikdo netušil, kde se tady vzalo a nikdo nevěděl, kdo se ho ujme. Nakonec se přece jenom rozhodla jedna mladá dáma. Rose byl vychována jak nejlépe šlo. Byla chytrá, milá a všem pomáhala. Všichni tuhle dívku milovali i přesto, že byla jediná v celé vesnici s rezavými vlásky, díky tomu byla pro ně takovým symbolem. Jak Rose rostla začala se i měnit. Pořád to byla dívka, která přiložila ruku k dílu, ale taky to byla dívka v jejž tělem putovala vlčí krev a proto se tak začala i chovat. Utíkala z domu aby mohla být s dětmi z její vrstvy. Ty ji nutili dělat věci, které byly životu nebezpečné. Třeba, že jednoho dne musela skočit z útesu do vody a doplavat na druhý konec. Protože její pověst ji donutila to nepřijmout tak během chvíle stál na útesu připravená skočit a taky že skočila, jenomže vyplavat se jí už nepodařilo nebýt dětí, co s ní byli možná by to ani nepřežila. Od té doby se vodě vyhýbá jak čert kříži. Při dospívání chodívala pít a žít život dívky. Nebylo ani divu, že se každý týden probouzela s někým jiným v posteli. Začala pít a kouřit a tento zvyk ji zůstal. Avšak i tohle ji přestalo bavit a ona se začínala domáhat pravdy. Nebyla hloupá a došlo ji, že sem nepatří. Nikdo ji však na to nedokázal odpovědět. Jediné, co mohla vědět, že se jí její pravá rodina vzdala a nechala ji skoro umrznout. I když je neznala už teď věděl, že je nenávidí. Začala být kvůli tomu uzavřená do sebe, po všech jenom křičela a všechno co ji přišlo do rukou ničila. A pak byly dny kdy se zase změnila v to děvče co všichni milovali. Nechápala tyhle své výkyvy a bála se jich. Něco se s ní dělo a ona netušila co. Její mysl byla těžší, jak kdyby se někdo v ní ukrývala při každém výbuchu se dostával na povrch. Lidé ve vesnici se ji začínali bát, stranit se, couvali při každém jejím pohledu a to ona nezvládla. Nemohla být na místě, které ji nenávidí i když netuší proč. A tak pomocí své adoptivní matky se přihlásila na akademii.
