I. ročník
Kolej:
Ví, že je vlkodlak
Hráč: Ester
Hráč: Ester
Věk: 18 let
Národnost: Američanka
Vzhled: Ester je středně vysoká dívka se štíhlou postavou, ale její svaly na rukách a břichu nejsou nijak vypracované, za to nohy má od jak živa pevné a silné z věčného chození po lesích a kaňonech. I přesto jsou štíhlé a mají jemné křivky, jako její ruce a boky. Její dlaně jsou celkem krátké i s prsty, avšak ne kostnaté ani příliš tlusté. Navíc její levou dlaň z obou stran zdobí spoustu vytetovaných znaků, teček, linií a znamení. Doufá, že v budoucnosti bude mít víc tetování, než jen na své dlani. Má oválný tvar obličeje, malou bradu, bambulovitý a celkem, ze předu normální nos, jen z boku na něm jde vidět hrbol a Ester ho opravdu nemá v oblibě. To byl asi důvod proč si ve čtrnácti do nosu nechala píchnout septum. Na sobě ještě nesnáší své levé ucho, které má od narození nahoře zkřivené. Barva jejích očí je zelenohnědá s občasnými zlatými skvrnami. Své lesní očí ovšem často skrývá za tmavě hnědé kontaktní čočky. Obličej lemují původně nevýrazné světle hnědé vlasy a jemným odstínem rezavé. Nyní jsou však přibarvené na výraznější a tmavší rezavou barvu. Jsou zapletené do úzkých dreadů a ve předu má jen volnou ofinu. Pod zrzavými vlasy má ještě pár napletených blond dreadů. Ráda si do nich zaplétá různé maličkosti, cetky a kytičky. Stejně tak na krku nosí stále choker a různé přívěsky na šňůrce.
Často má oblečené tmavě džíny s roztrhanými koleny. Nebo šortky a k tomu černé nadkolenky. Když má volnejsi tričko nenosí ani podprsenku, jelikož ji na svá malá prsa nepotřebuje. Její nejoblíbenější kousek je ovšem barevné poncho s kapucí. Jinak nosí ráda odstíny hnědé, žluté a tmavé zelené. Ale má v šatníku snad každou barvu. Nosí ráda odznáčky, různé nášivky a placky nebo jen tak všude možně spínací špendlíky. Boty na způsob tzv. Martensek nosí skoro stále a při teplejším počasí hodně tenisky nebo rovnou chodí bosá. Oči si líčí docela často, takže je celkem výjimečné vidět její oči bez řasenky a linky. Když je zvláštní den nebo podle ní vhodná příležitost, maluje si i po obličeji. Přesto, že je vlkodlak necítí se vzhledově nijak výjimečná, proto se snaží jakkoliv odlišit.
Vzhled ve vlčí podobě: Mění se do podoby vlka mexického. Podle původu rodu jejího otce je podoba ve vlka mexického u ní logická. Je rezavo-šedo krémové barvy s tím, že na jejím břichu je barva srsti jen krémově bílá. Uši a vrch hlavy má více rezavý. Její vlčí tvář na vás hledí s širokým krátkým čumákem a kulatýma očima, které mají barvu jako její. Stejně tak má i své levé vlčí ouško nahoře zkroucené. Výškově patří k vlkům menším, avšak s pevnou stavbou těla a ostrými tesáky.
Povaha: Nejvíce výstižně slovo pro Ester je spontánnost. Rozhodování na poslední chvíli a vůně dobrodružství (nebo možného problému) to je celá ona, většinou nejdřív jedná a až poté vymýšlí, jak z toho vyjít ven. Její poblázněnost má, ale své meze a to v uspořádání jejích věcí. Byť je jen kniha na jejím stolku o milimetr posunutá už jí z to i odchází nervy. Se seznamováním nemá problém, pokud vidí, že osoba je slabší povahy jak ona. Pokud je tomu naopak je stydlivá a zamlklá a někdy až příliš nervózní. A Ester teda umí být hodně ukecaná. Na první pohled si hned o lidech myslí své a až postupem času zjišťuje jací jsou vlastně doopravdy. Snad nikdy nebývá sama od sebe na lidi ošklivá nebo povýšená, ale sarkasmus jí také není cizí. Někdy je opravdu rebelská až nestydatá. Touží vždy po spravedlnosti a odmítá dělat to, co je proti jejím citům. Přesto je v hloubi duše ublíženou osobou a má problém se svoji osobností, která je tak trochu rozhozená. To by vysvětlovalo, že se někdy až tak příšerně stydí a straní lidem, kdy v jiných případech dokáže bezstarostně blbnout. V některých časech je hodně přemýšlivá a pozoruje věci do hloubky.
Miluje přírodu svojí země. Hlavně arizonské pouště a její tyrkysové řeky. Také voňavé lesy s vodopády a hory. Ráda chodí na dlouhé procházky do přírody. Je odmala kreativní a hodně si kreslí a maluje. Vždy sebou nosí deníček a pouzdro s tužkama a fixy, kreslí snad všude a na co to jde. Má ráda blbůstky, polštářky a malé sošky na ozdobu, všechno se snaží hned zútulnit. A také ji baví hodně věcí si vyrobit d.i.y. cestou. Na jídlo miluje ovoce a hlavně si nikdy neodpustí hořkou čokoládu. Často pije sypaný čaj. Kafe jí nikdy nechutnalo, za to kakao si ráda občas dá, ale pije ho jenom studené. Od střední školy se rozhodla být vegetariánkou, i když je to v rozporu s tím, co vlastně doopravdy je. Největší strach má z toho, že až se promění ve vlka neovládne se a bude muset zabít nějakého tvorečka.
Historie: Narodila se o jedné klidné halkoweenské noci. Nebe bylo jasné a plné hvězd a odrůstajícího srpku měsíce. Její matka Laila je z rodiny lidské, ale otec Niyol je čistokrevný vlkodlak. Jeho rodina s tím nesouhlasila a poté, co se rozhodl s Lailou odstěhovat z Arizony k nim do Severní Karoliny a počali spolu nečistokrevné dítě, ho rodina úplně zavrhla. Laila totiž studovala v Arizoně Vysokovu uměleckou školu. Oba dva se potkali náhodou v arizonském lese, kdy si šla zavzpomínat na svoji chybějící lesní krajinu a ztratila se. Niyol jí pomohl. Vyměnili si adresy, proběhlo pár schůzek, na které chodil Niyol tajně.. Zamilovali se do sebe. Laila přijala Niyola jako vlkodlaka ihned ani se nerozmýšlela, jestli ho opustit. V Severní Karolíně bydleli na maloměstě na okraji lesa velkém rodinném domě. S rodičema má úžasný vztah stále a oni ji milují. Vždycky ji brali do přírody na výlety, učili ji jako malou střílet z luku a poznávat různá lesní u pouštní zvířata. Na základní škole to neměla lehké. Skoro nikdo s ní nekamarádil a spolužáci se jí posmívali, že je divoška a ta holka z lesa. Psali jí ošklivé věci na lavici a nechávali hlínu nebo listí v botech. Doma vždycky tajně plakala v pokoji. Nechtěla to říkat rodičům, bylo to pro ni ponižující. Jedinou opravdovou kamarádku měla v Arizoně. Byla to Lucille, dcera od přítele jejího táty. Jeho kamarád se na něj nevykašlal ani potom, co se zamiloval a odešel s Lailou do Severní Karoliny. Spolu s Lucille si byly velmi duševně blízko, i přes to, že ona byla čistokrevný vlkodlak. Pobývali i sebe na prázdninách celý měsíc a přes školní rok se vídali o jarních prázdninách a občas i mimo ně, kdy nešla celý týden do školy, ale poznávala krajinu jinde a učila se pro ni užitečnějším věcem, než byla matematika a fyzika, v čemž vždycky tápala. Při nástupu na střední školu se rozhodla nebýt to, co dřív. Obarvila si vlasy, propíchla si piercing v nose a začala se malovat. Také si našla novou kamaradku, co každé dva měsíce střídala barvu vlasů a měla na obličeji tři piercingy. Jmenovala se Nina. Byla dost drzá a držkatá na ostatní a nenechala si věci líbit, ale byla s ní ohromná sranda. Ve škole nebyla také moc oblíbená, jelikož byla celkem dost tlustá. Ester se s ní stejně kamarádila. Nechtěla aby se cítila odstrčená jako ona dřív. Trávila s Ninou hodně času, ale na prázdniny nemohla neodjet ke své milované Lucille. Na střední chodila Ester jen s dvěma kluky, ale měla pocit, že jsou všichni sebestřední a nerozumí světu tak jako ona. Nebo nevěří na sílu kamenů a nejsou spjatí s přírodou. Na to, že je vlkodlak přišla v podstatě náhodou, když jí Nina propíchla nos. Dala jí postříbřený piercing. Pár hodin potom, co přišla domů ji začal hrozně bolet nos, myslela si, že je to tím píchnutím a že to přejde. Jenže si toho všimnul její otec a viděl, jak je její nos celý olezlý a opuchlý. Laila jí potom musela piercing vyndat a oba rodiče Ester sdělili, co se vlastně stalo a jaké stvoření doopravdy je. Piercing si potom pořídila jiný. Nechtěla se ho vzdát, jenže to nebyl hlavní problém s kterým se v sobě prala. Neví jestli vůbec chce být vlkodlak a co to všechno obnáší. Niyol chtěl svoji dceři pomoct najít samu sebe. Rozhodl se nabídnout jí, odejit studovat na akademii, kde by jí mohli pomoci se najít. Přijala to, jelikož stejně i po čtyřech letech, co věděla, že je vlkodlak se nemohla stále najít.
Tak si Ester sbalila dva kufry, batoh a byla vyslána studovat akademii na Islandu. Je nervozní, ale také ke zvědavá, jestli tohle studium bude stát za to.
