I. ročník
Kolej:
Ví, že je vlkodlak
Hráč: Alešek
Hráč: Alešek
Věk: 18 let
Národnost: z části Rus, z té druhé části Čečenec
Vzhled: Alek patří spíš k vyšším hubeným klukům, ale ne úplně vychrtlým, co nemají žádné svaly. Nesnaží se nijak vybočovat, proto si obvykle tmavé vlasy jen tak ledabyle pročeše hřebenem a často chodí s hlavou sklopenou, schovanou mezi rameny nebo pod kapucí mikiny.
Na první pohled vás upoutají jeho šedomodré oči, které jsou občas při správném úhlu světla trochu do zelena, které dost často ukazují emoce - nejčastěji nervozitu - jeho vnitřního vlka.
Jako jiným klukům mu rostou vousy, které si holí jen tak ledabyle, protože nepotřebuje na nikoho zapůsobit. Proto se ani nestará, když se na něj divně koukají kvůli jeho levé noze, která je kvůli dávnému zranění stříbrnou kulkou kousek pod kolenem zjizvená, dost slabá a při chůzi mu způsobuje bolest.
Typický je pro něj zkoumavý pohled se sevřenými rty nebo letmým úšklebkem.
Co se týče podoby, tak moc nerozlišuje vlk/člověk, i když možná přeci jenom má radši tu vlčí. Jednak se mu lépe běhá, protože na třech končetinách má pevnější těžiště a připadá si volný. Při přeměně dokáže i silněji vnímat svoje vnitřní já a pochopit je.
Povaha: Vždycky byl tichý, klidný, i když horká krev v něm přeci jen je. Většinou se dívá a jen tiše poslouchá, co si ostatní povídají. To ovšem neznamená, že se nedokáže bavit. Moc často se nesměje, tedy pokud mu k tomu někdo nedá dostatečný důvod. Někdy si není jistý sám sebou, ale snaží se s tím nějak vypořádat sám. Stejně jako s ostatními problémy. Dost často mění názory podle pádných argumentů. Jeho chování k ostatním je nedůvěřivé, ale záleží na daném člověku, respektive vlkodlaku. Když mu instinkt něco řekne, chvilku nad tím přemýšlí a pak ho většinou poslechne. Miluje hudbu i umění, stejně tak spravedlivé boje. Také se docela rád učí, protože věří, že informace jsou dobrou zbraní. Ne-li lepší než pěsti nebo tesáky.
Historie: Narodil se jako čtvrté dítě Leny, která patřila alfě čečenské smečky. A ačkoliv všichni věděli, že má trochu jiný pach, takže nemůže být následníkem alfy, nýbrž výplodem nevěry s nějakým ruským podvraťákem, snažili se o něj starat dobře. Alfa to i překousl, když mu Lena porodila dalšího syna. Jenže Alek s nimi nechtěl žít. Přišlo mu, že jsou k němu nespravedliví, tak často utíkal nebo byl zlý na své sourozence. Pral se s nimi nebo je jen pro radost trápil. Nenáviděl je. Všechny. Svou matku, která mu nechtěla říct, co zač je jeho otec. Alfu, který se ho snažil vychovat v moudrého vlkodlaka, který jednou bude moci třeba založit vlastní smečku někde jinde nebo se připojí k té jeho. Posílal ho do lidské školy, aby se naučil zvykům lidí, jejich hierarchii a všechno, co by mohl potřebovat. Stejně tak ho učil boji s ostatními sourozenci. Alekovi to bylo málo. Jednoho dne se rozhodl, že už se mu nechce je poslouchat, tak vyhledal lovce. Už odmala o nich slýchával a líbila se mu představa, že ti, co tolik nenávidí zmizí z povrchu zemského. Řekl jim, kde smečka bude i její přesné zvyky. Počet hlídek. Kde spí nejcitlivější vlkodlaci, stejně jako ti nejsilnější. Lovcům se jeho nabídka líbila. Až na jednu věc. Na něj. Pokusili se ho otrávit omějí, ale natolik hloupý nebyl, aby věřil jejich pití. Podařilo se mu utéct jen se stříbrnou kulkou v noze. Nejspíš ho probrala bolest nebo jeho vnitřní vlk či nějaký hluboký cit, který uvnitř sebe schovával. Uvědomil si, co udělal a nějak se pokusil svou rodnou smečku varovat. Většina smečky zvládla přežít. Mezi těmi, co nepřežili, byla i Alekova matka Lena a jeho malý bratr Gríša. Otec ho už nemohl ani vidět, jenže jako dítěti své milované mu nedokázal ublížit. Nechal ho se tak nějak zotavit pod zlými pohledy smečky a pak ho poslal, co nejdál mohl. Na Akademii.
